Město Bílina

.Město Bílina leží v severozápadních Čechách, ve východní části Chomutovsko-teplické pánve v nadmořské výšce 207 m. Na severu se vypíná do výše 700 až 900 m n.m. souvislá hrásť Krušných hor, tvarovaná masami žuly a ruly, kterými pronikly k povrchu na konci prvohor porfyry. Z východu zabíhají až k městu nezvykle modelované vršky Českého středohoří. Samotná Bílina se rozkládá v Mostecké pánvi, tvořené třetihorními usazeninami jílu, písku, pískovce a uhlí.

Chráněnou oblast Českého středohoří, zřízenou roku 1971, tvoří pás třetihorních vyvřelých kopců kupovitých, homolovitých a kuželovitých tvarů. Dnešní utěšenou podobu krajiny vytvořilo vymílání hornin větrem, vodou a mrazem. Zvlněný kraj v sobě zahrnuje všechny druhy přírodních společenstev od shluků skal až po teplé luhy a háje. Daří se zde stejně teplomilným stepním rostlinám jako přežívající flóře z ledových období čtvrtohor. V okolí Bíliny nápadně ční tři kopce Bořeň (539 m n.m.), Rozkoš (402 m n.m.) a Kaňkov (436 m n.m.) z nichž svou neobvyklostí upoutává zvláště skalnatý Bořeň. Mohutný znělcový masív, připomínající Lva chystajícího se ke skoku, tvoří výraznou krajinnou dominantu.

Na jeho vrcholu poutají pozornost kolmé, mnohdy rozeklané skalní stěny. Na nich rostou vzácné a chráněné středohorské rostliny jako tařice skalní, hvězdnice alpská, hvozdík sivý a hnízdí zde výr velký i další druhy ptáků. V níže položených, listnatých hájích se vyskytuje další zajímavá flóra, jako např., bledule jarní či lýkovec jedovatý. Podnebí v Mostecké pánvi je mírně suché, neboť oblast leží v dešťovém stínu Krušných hor. Zimy zde bývají převážně mírné. Podnební poměry však negativně ovlivňuje jednak dramatický reliéf krajiny, jednak velké soustředění průmyslové a energetické výroby. Pohled z vrcholu Bořně na lázně Kyselka Výškový rozdíl mezi Krušnými horami a Mosteckou pánví vytváří zvláště v zimním období situace, kdy v údolí se drží jezera studeného vzduchu a nahoře se ovzduší otepluje. Studený vzduch pak nemůže proudit a usazují se v něm škodliviny (zvláště kysličník siřičitý). Kotlina, v níž Bílina leží je špatně větratelná. Proudění větru ze západního směru nestačí, a pak velice často nastává bezvětří, jež dále podněcuje teplotní inverzi. Takový stav může trvat i několik dní. V nedávné minulosti měly tyto inverze velmi škodlivé následky pro všechno živé. Po odsíření elektráren se však do ovzduší dostává podstatně méně škodlivin než v minulosti. Často se však na Bílinsku vyskytují mlhy (60-80 dní v roce) a sluneční svit zde dosahuje méně než je český průměr který činí 1800 hodin ročně.

Vodopisně náleží naše oblast k povodí Labe. Řeka Bílina pramení v Krušných horách na jihovýchodním svahu hory sv.Anny, protéká středem Mostecké pánve a vlévá se do Labe. Cestou však přibírá řadu odpadů z továren, které způsobují znečištění.

Z původního přírodního prostředí zůstalo v Bílině velmi málo. K vycházkám láká bájemi opředený Bořeň a oblasti kolem lázní Kyselky a bílinského zámku. Tady na nás vlídně promlouvá příroda a bohatá historie. Zmiňme se tedy alespoň stručně o tom, co víme o minulosti našeho města.