Město Bílina

Bořeň je největší dominantou Bíliny. Se svou nadmořskou výškou nepatří k nejvyšším vrcholům Českého středohoří, rozhodně je ale nejvýraznější, a to díky své unikátní podobě připomínající ležícího lva. Vrchol nabízí nádherné panorama. Na jedné straně Bílina se svými obrovitými komíny a na druhé straně nádherný pohled do krajiny, na severu Krušné hory, na východě Milešovka, na jihu Lounsko a Žatecko, na západě Most s Hněvínem. Směrem k městu se rozkládá uhelný revír, na jehož západním okraji vystupuje Kaňkov a za ním se táhne cesta přes Braňany do Litvínova. Bořeň přitahoval i osobnosti zvučných jmen. Jeho krásu vychválil už v 17. století český literát, historik a zeměpisec Bohuslav Balbín. V roce 1791 vystoupil na Bořeň významný přírodovědec a cestovatel Alexander von Humboldt. Spisovatel Johann Wolfgang Goethe, při svých opakovaných výstupech, dokonce zachytil Bořeň v několika kresbách.

Radnice

Tato impozantní budova byla vybudována v letech 1908 - 1911 podle návrhu vídeňského architekta Schmieda. První zasedání městské rady se zde konalo 18. 8. 1911. Interiéry radnice jsou vyzdobeny dřevěným obložením a dřevořezbami. Obřadní síň je zdobená řadou balkonů. Samotná 50 m vysoká radniční věž se honosí vzácnými hodinami poháněnými hodinovým strojem, který je v provozu více než 100 let. Hned po otevření působila v prostorách radnice také spořitelna – tehdy Sparkasse Bilin, po válce Okresní spořitelna a záložna, poslední finanční institucí byla Komerční banka. Prostory na radnici získala také místní muzejní společnost, která zde v roce 1921 otevřela muzeum. To se v roce 1938 přestěhovalo do dvou domů na Újezdě, které muzejní společnost získala jako dědictví. 

Kostel sv. Petra a Pavla

Kostel byl postaven patrně v roce 1061 županem Mstišem, purkrabím knížete Spytihněva. V celé architektuře se prolínají gotické a renesanční prvky, vzniklé za přestavby v letech 1573 – 1575 po požáru města. Kryštof Popel a jeho manželka Anna tehdy věnovali nově vysvěcenému kostelu tři zvony. Přestavbou se z původně gotické stavby zachovalo zdivo ze 13. století v prostřední a jedné boční lodi.

Vedle kostela sv. Petra Pavla jsou sochařská díla přestěhovaná z okolních vesnic, které musely ustoupit těžbě uhlí. Z Jenišova Újezda jsou zde boží muka ze 17. století a socha sv. Floriána z roku 1727. Socha sv. Antonína Paduánského z 18. století byla přestěhována do Bíliny v roce 1973 z Liptic.

Hotel U Lva

Tento hotel se dříve také jmenoval hotel „ U bílého lva“. Od 16. století je zaznamenán v historických pramenech jako hospoda, ale prvotní zástavba na parcele proběhla zřejmě již na přelomu 13. a 14. století.
Na počátku 16. století bylo podél celé východní fronty náměstí představeno podloubí a během renesančních úprav došlo k zaklenutí podloubí, průjezdů a přední místnosti. Dále pak v polovině 19. století došlo k zazdění podloubí a tím vzniku nových předních traktů. Podloubí bylo následně obnoveno v 90. letech 20. století kdy došlo k celkové rekonstrukci objektu. V této době byly v podkroví vybudovány z půdních prostor hotelové pokoje. Hotel je ve vlastnictví města a je pronajímán soukromému subjektu.

Lázeňský areál Kyselka

Bílina je neodmyslitelně spojena s lázněmi a léčivými účinky proslulé minerální vody. Bílinská kyselka patří mezi přírodní alkalické hydrogenuhličitanové kyselky s vysokou koncentrací minerálních látek. Díky vysokému obsahu volného oxidu uhličitého se jedná o přirozeně perlivý nápoj neboli kyselku. Čerpá se z hloubky 190,8 m, teplota vyvěrající vody je mezi 8 a 11 °C.

Kyselka se začala rozesílat do vzdálených míst již v 16. století a za císaře Josefa II. již byla dodávána do všech větších měst Evropy. Počátky většího využití se datují rokem 1712, kdy kněžna Eleonora Lobkowicz dala vyčistit prameny, tři z nich byly upraveny k používání a vznikly první malé lázně.

Na konci 19. století proběhla velkorysá přestavba souboru lázeňských budov podle návrhu architekta Franze Sablicka, přednosty lobkowiczkého stavebního úřadu. Tehdy byla v novobarokním stylu postavena i nová stáčírna a expedice minerální vody. Stáčírna tak tvořila zároveň hlavní vstup do lázní. V současné době zajišťuje distribuci Bílinské kyselky do celého světa firma Bohemia Healing Marienbad Waters a.s. Tato společnost v roce 2012 zahájila rozsáhlou rekonstrukci stáčírny minerálních vod, která byla dokončena o dva roky později. Stáčírna byla opravena podle dochovaných materiálů a dokonale kopíruje stav budovy z 19. století.

Památník Reussů

O proslulost bílinské minerálky se zasloužil známý geolog a balneolog Franz Ambros Reuss, zakladatel balneologie v Českých zemích, který také potvrdil její léčebné účinky. Jeho působení ve zdejších lázních připomíná pomník z roku 1898, který je věnován také jeho synovi dr. Augustovi Emanuelu Reussovi, který rovněž působil v Bílině a v roce 1863 byl jmenován profesorem mineralogie a geologie na vídeňské univerzitě. Pomník byl slavnostně odhalen v prostranství před hlavní lázeňskou budovou 29. května 1898.

Lesní kavárna

Jedním z romantických míst lázeňského parku je stylová stavba Lesní kavárny. Tento dřevěný lovecký pavilon vybudovaný ve švýcarském stylu na popud knížete Moritze Lobkovice u příležitosti konání Zemské jubilejní výstavy v Praze. Po skončení výstavy byl rozebrán a převezen do lázeňského parku, kde byl ve stejné podobě znovu postaven. Je obdivuhodné, že tento architektonický unikát postavený ze dřeva přečkal bez úhony pohnuté doby dvou světových válek, desítky dalších let, kdy mohl být z nejrůznějších příčin zničen, přestavěn k nepoznání a od r. 1893 slouží jako romantická kavárnička s překrásným výhledem na Bořeň.

Kostel Zvěstování Panny Marie

Kostel stojí v Bílině na Újezdě. Je to pozdně gotická sakrální stavba založená roku 1420, přebudovaná na konci 16. století do jednotné renesanční podoby. Kostel je jednolodní, obdélný, s obdélnou lodí a polygonálně uzavřeným presbytářem. Po roce 1945 chátral, v roce 2017 došlo k dohodě mezi spolkem Omnium a Arciděkanstvím v Bílině o převodu kostela za účelem jeho postupné obnovy. Příslušná smlouva byla podepsána v říjnu roku 2017.

Věžový vodojem

Výraznou dominantou v blízkém okolí Bíliny je věžový vodojem postavený v letech 1915 – 1916 pro potřeby Weinmannových závodů – sklárny a zinkovny v Chudeřicích. Železobetonový vodojem se stěnami vyzděnými z cihel je vysoký 43 m, uvnitř jsou dvě nádrže o celkovém objemu 150 m3. Stavba je kulturní památkou od roku 1999.

Podpůrné věže kotelny elektrárny v Ledvicích „Ledvická dvojčata“

Další dominantou okolí Bíliny je Nový zdroj Elektrárny Ledvice, který je i zajímavým cílem pro příznivce industriální turistiky a rozhleden. Jeho kotelna je totiž vysoká 140 metrů, čímž je v současné době nejvyšší průmyslovou stavbou na území Česka. Dvě podpůrné věže kotelny, takzvaná ledvická dvojčata, jsou ještě o čtyři metry vyšší. Na vrcholu severní věže je prosklená rozhledna s možností vystoupit na ochoz ve výšce 140 metrů. Na rozhlednu se lze dostat v rámci exkurze po předchozí prohlídce Informačního centra klasické energetiky, které je rovněž jediné svého druhu v republice. Infocentrum nabízí interaktivní zážitky za využití vysoce vyspělé audiovizuální technologie, např. 3D film o historickém vývoji Země a tudíž i výrobě elektřiny, on-line měření fotosyntézy živého stromu a detailní popisy technologie nového uhelného elektrárenského bloku, včetně možností virtuálního nahlédnutí do jednotlivých provozů.